Zpracovávám ...
Slánské osobnosti
Která kniha mě ovlivnila? Jakou roli pro Vás hraje kniha?
Osobnosti města Slaný nám odpovědělo na tyto otázky:
Jaroslav Dobner, hudebník, pedagog.
V 19. letech “Prezidentův vězeň” pana Škutiny. Forma slovního záznamu ke kterému mám důvěru.
Ing. Pavel Bartoníček, 1.místostarosta
Odpověď na otázku, jakou roli pro mne hraje kniha, by si zasloužila podstatně delší text, nežli je možné zveřejnit. Jestliže E.E.Kisch byl znám jako zuřivý reportér, já byl ve svém okolí znám jako zuřivý čtenář. Od první třídy jsem četl vše, co se kolem mne mihlo a doplňoval to zápůjčkami z knihovny, později i od kamarádů. Dvě, tři i čtyři knížky denně. Co jsem nepřečetl přes den, doháněl jsem večer. Při baterce, při svíčce. Tak mi knihy rozšířily obzory a zničily zrak.
Co se oblíbených autorů či knih týče, souhlasím s tvrzením Anatola France, že knihy, které každý chválí, jsou ty, které nikdo nečte. Proto bych z období dětství a dospívání zmínil jen ty zásadní: Kája Mařík (František Háj), Krysař (Viktor Dyk), Filatelistické povídky (František Langer), Stepní vlk (Hermann Hesse) a samozřejmě Bible.
V posledních letech však dávám přednost příběhům, které psal sám život. Tedy memoárové literatuře. Za díla, která splňují to, co od knih požadoval Voltaire (Nejužitečnější jsou knihy, které nutí čtenáře k doplnění. Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.), považuji například: Ze stalinských gulagů do Československého vojska (Vladimír Levora, Zora Dvořáková), Zítra bude líp (Zdena Kaprálová), Moje matka cizinecká legie (Karel Hora) či Pod třemi prapory (Bohumil Moravec). A samozřejmě Politické vzpomínky Ladislava Karla Feierabenda. Četba těchto knih je hovorem s lidmi z minulého století a objevováním zmizelého světa.
Heinrich Heine tvrdil, že jedni čtou, aby si zapamatovali a druzí proto, aby zapomněli. Já patřím do obou těchto skupin čtenářů. Snad právě proto si svůj život bez knihy nedokážu představit. A protože souhlasím s tvrzením, že znakem dobré knihy je, že se nám líbí o to víc, o co jsme starší, vracím se k některým knihám jako k přátelům. Neboť chvilka s přítelem je mi milejší než několik hodin s cizím člověkem. A to zvláště při dnešní nadprodukci tištěného i elektronického slova. S přátelským pozdravem Pavel Bartoníček
Jaroslav Hložek, knihkupec a t.č. místostarosta Slaného
Jak mne ovlivnila kniha?
Zásadně, převelice a celoživotně. Díky knížkám jsem si vybral i své povolání. A hlavně jsem měl štěstí na lidi „kolem knížek“. Lidi, mi v pravý okamžik přistrčili tu pravou knihu a pootevírali okna i dveře do světa fantazie, zážitků a informací. Takové „guru“ bych přál každému, kdo se čerstvě naučil číst…
Kniha je pro mne chleba i droga. Každý den se snažím přečíst alespoň pár kapitol, řídě se heslem „ani den bez řádky“. Spíš bych měl napsat „noc“, protože jsem čtenář noční, v jehož blízkosti se nachází pod lampičkou hned několik rozečtených knih, po nichž sahám podle nálady a chuti. Běda však, když se začtu hluboko přes půlnoc. Přesvědčit sám sebe, abych vylezl ráno z postele bývá čím dál těžší 
Co se výběru týče, patřím mezi čtenáře – všežravce. V posledních letech si ale často vzpomenu na slova jednoho mého oblíbeného starého zákazníka z dob, kdy jsem nabízel knížky ve Slánském knihkupectví: „Pane kolego“ říkával, když jsem mu nadšeně doporučoval nějaký nový román „já už jsem všechno četl“. Je opravdu nelehké najít nějakého nového autora, který by mne dovedl zasáhnout silou tisíce voltů své imaginace, jako se mi to přicházelo v mládí. I proto se občas s novou chutí vracím k těm „osvědčeným“ a dávno přečteným literárním láskám. Skoro závidím všem těm, které jejich Dostojevští, Čapkové, Kafkové, Marquezové a mnozí další mistři pera teprve čekají.
Libor Dobner, slánský patriot
Dva divoši od E.T.Setona. A potom celá řada dalších. Knihy mě provází celým životem, vždyť jsem povoláním knihkupec.
Ivo Rubík, starosta města
Jak mě ovlivnila kniha? Můj dosavadní způsob života a profesní i osobní orientaci zásadním způsobem ovlivnily tři knihy, respektive jejich autoři. Prvním z nich byl Jaroslav Foglar a jeho kniha “Hoši od Bobří řeky”, kterou sem přečetl ve svých devíti letech. Chtěl jsem být jako oni. Začal jsem se otužovat, učit se přežít v přírodě a neubližovat jí, nepoužívat sprostá slova, pomáhat druhým a ctít starší lidi. Dá se říci, že Foglarovi “hoši” mne ovlivnili na celý život. Druhá zásadní kniha mého života se nazývá “Nalezené světlo” a je od francouzského spisovatele a významné osobnosti francouzského hnutí odporu za druhé světové války Jacques Lusseyrana. Vypůjčený výtisk jsem přečetl jedním dechem a následujících dvacet čtyři let jsem knížku usilovně sháněl po všech antikvariátech. Jedná se o autobiografii člověka, který po úrazu v mládí ztratil zrak, a přesto byl schopen se statečně postavit okupantům. Dodnes (a knihu jsem přečetl ve svých sedmnácti letech), když mám psychicky slabší chvilku a tápu ve svých postojích, si vzpomenu na Lusseyrana a zastydím se: “Když to dokázal on, proč ne ty?” Třetí knihu napsal Milan Daniel a nazval jí “Život a smrt na vrcholech světa”. Jde o populárně naučné dílo od přírodovědce, který se účastnil horolezecké výpravy do Himálají, a měl na starosti vědecký program expedice. Od jejího přečtení se odvíjí můj celoživotní zájem o parazitologii. Své sny z puberty jsem si pak skutečně splnil. Stal jsem se přírodovědcem, parazitologem, Milan Daniel mým blízkým spolupracovníkem v Ústavu tropické medicíny a nádherné Himálaje jsem prošel se svou ženou. Svým snům jsem však musel jít usilovně naproti. Ne nadarmo se říká: “Štěstí přeje připraveným!” A já jsem šťastný člověk. I díky knihám. Ani dnes si nedokážu svůj život představit bez nich.
Petr Houška, knihkupec
Medvídek Pů. Je to celoživotní záliba.
Roman Kabátek, knihkupec
Saturnin. Je to láska na celý život.
Zlata Družecká, knihkupec
Saturnin Je to srdeční záležitost.
Karel Smyczek, herec a režisér.
Je jasné, že na mne mělo velký vliv čtení knížek. Mé oblíbené autory – totiž Karly Maye a Čapka jsem měl učtené poměrně záhy. Mohl jsem se tedy již v době před pubertou věnoval literatuře milostné a poučně sexuální. To víte, internet tehdy nebyl, časopisy na toto téma pro zvídavého hocha naprosto nedostatečné a kamarádům se také nedá věřit všechno. Kniha! To je prostě zdroj mnohého poznání. Snad od té doby jsem zvyklý přečíst si před spaním aspoň několik stránek. (Pravda dneska už si občas i luštím sudoku- ale ty sny se pak nedají srovnat). Zdraví – Karel Smyczek
Eva Rubešová, bývalá ředitelka knihovny.
V mládí mě oslovila např. kniha od Anatola France Epikurova zahrada, nebo knihy E.M.Remarqua. Kniha je součástí mého každodenního života.
