Knihovna Václava Štecha Slaný  

FRANTIŠEK HRUBÍN

český básník, prozaik, dramatik a překladatel. Foto…

narozen *17. 9. 1910 na Vinohradech zemřel +1. 3. 1971 v Českých Budějovicích

ŽIVOTOPIS

Narodil se v rodině zedníka. Když byl otec na začátku 1. světové války odveden na frontu, přestěhovala se matka s Františkem a jeho bratrem do svého rodného kraje do Lešan v Posázaví. V roce 1922 se Hrubín vrátil do Prahy, kde na libeňském gymnáziu v roce 1932 maturoval. Před studiem dával přednost poezii. Od studentských let psal verše, které uveřejňoval v časopisech. Přátelil se s Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem a Josefem Horou. Původně chtěl být učitelem, začal studovat práva, pak přestoupil na filozofickou fakultu, ale v roce 1934 studia přerušil. Svůj neuspořádaný bohémský život změnil, když s pomocí Josefa Hory dostal místo knihovníka v Městké knihovně v Praze. Zde zůstal až do konce 2. světové války, i když se zároveň věnoval tvůrčí práci. Také se oženil a měl dvě děti, starší dceru Jitku a mladšího Víta. Rodina a domov znamenaly pro Hrubína nesmírné bohatství a štěstí. Po osvobození krátce pracoval na ministerstvu informací a pak se už cele věnoval literatuře. Pracoval též jako redaktor Mladého čtenáře (1940 – 41), Mateřídoušky, pro kterou vymyslel název (1945 – 47), Památníku pražského povstání 1945 a Básnického almanachu 1956. Přispíval do řady časopisů, šlo zejména o časopisy : Lumír, Listy pro umění a kritiku, Lidové noviny, Literární noviny, Zlatý máj, Plamen, Rudé právo, Host do domu. Od roku 1963 do roku 1971 byl redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a v letech 1970 – 71 byl členem literární rady ministerstva kultury ČSSR.

V dospělosti pro sebe a svou rodinu objevil jižní Čechy – na radu svého přítele Jiřího Trnky koupil domek v Chlumu u Třeboně, kde velmi rád pobýval. Kraj byl pro něj velkou inspirací. Některé své verše věnoval Chlumu a tamní zástupci mu udělili čestné občanství. Po válce za nového režimu dosáhl svým dílem společenského ocenění, neboť se přihlásil k socialistické perspektivě po roce 1948. Ale byl také napadán za kritiku poúnorové kulturní politiky, kterou vyslovil na sjezdu spisovatelů 1956. Žádal propuštění umělců, kteří byli za své názory vězněni a umlčováni. Na jaře 1971 podlehl vážné nemoci. Je pohřben na Vyšehradě v odd. XI., hrob č. 26.

Vyznamenání

Státní cena 1954, Státní cena Klementa Gottwalda 1958 a 1968, titul Zasloužilý umělec 1960, Řád práce 1965, titul Národní umělec 1966, cena Marie Majerové 1967. V Modřanech je po něm pojmenována Hrubínova ulice (Tyršova čtvrť).

Tvorba autora

Až do konce lásky
Je nám dobře na světě
Můj zpěv Oldřich a Božena aneb
Krvavé spiknutí v Čechách
Proměny
Romance pro křídlovku
Srpnová neděle
U stolu

CITÁTY

Copak může umřít, když nemá komu?
Každá žena má moc učinit krásným a milým toho, koho miluje.
Dnes lidé mezi sebou hovoří tak, že jeden druhého neposlouchá.
Je v nás však touha roztřesené obrysy světa ustálit.