Zpracovávám ...
Čtenářský deník – duben
Jiří Mucha : 12.3.1915 – 05.04.1991
Prozaik, publicista a scénárista foto…
Jiří Mucha se narodil jako syn malíře Alfonze Muchy. Jeho první manželkou byla Vítězslava Kaprálová (žila a v letech 1915 – 1940), hudební skladatelka a výrazná umělecká osobnost, důvěrná přítelkyně skladatele Bohuslava Martinů. Druhou manželkou Jiřího Muchy byla skotrská hudební skladatelka G. Thomsenová.
V dětství žil Jiří Mucha s rodiči v cizině. V Praze začal studovat gymnázium, přitom dva roky pobýval ve Švýcarsku a Francii, dva roky ještě v Jindřichově Hradci. V roce 1934 konečně složil v Praze maturitu.
Z vysokých škol si zvolil medicinu a to nejdříve v Praze, potom na Sorboně v Paříži.
Po návratu domu pokračoval Jiří Mucha na Filozofické fakultě ve studiu dějin umění a orientalistiky. Studium však nedokončil. V roce 1939 se přihlásil do československé jednotky francouzské armády. Po okupaci Francie byl evakuován do Anglie, kde pracoval pro rozhlas.
Po přechodu k letectvu se stal Jiří Mucha válečným zpravodajcem rozhlasové stanice BBC v severní Africe, na Středním východě, v Asii a na konci války na západní frontě.
Po roce 1945 pracoval Jiří Mucha jako novinář, cestoval po Evropě, přitom vyvíjel i činnost spisovatelskou.
Jako účastník západního odboje byl Jiří Mucha v roce 1951 obžalován a odsouzen na šest let do vězení. Tam pracoval převážně jako lékař v uhelných a uranových dolech. V roce 1955 byl propuštěn na základě amnestie, později rehabilitován.
Jiří Mucha pokračoval v literární práci, pracoval i jako scenárista ve studiu na Barrandově. Svobodně pracovat a publikovat však mohl až v 80. letech.
Od šedesátých let žil Jiří Mucha střídavě v Praze a Londýně. V roce 1989 byl zvolen předsedou českého PEN klubu.
Dílo Jiřího Muchy:
Muchova literární tvorba má výrazné autobiografické rysy. Podstatný význam mají zážitky z 2. světové války, z perzekuce po válce i soukromé události v manželství a rodině.
Próza:
Zkušenosti vojáků na západní frontě a jejich pocity po návratu domů:
Problémy poručíka Knapa – 1946, cyklus povídek
Most – 1946, román
Spálená setba – 1948, román
Příběhy vycházející z osobních zkušeností, nachází prostor pro úvahy o lidském životě:
Válka pokračuje – 1949, román, u hrdinů nachází pocity vnitřní prázdnoty při porovnání jejich postojů ve válce a po ní.
Volná trilogie inspirovaná politickým děním v padesátých letech:
Pravděpodobná tvář – 1963
Marieta v noci – 1969
Věčná zahrada – posmrtně 1994
Romány s autobiografickými prvky:
Studené slunce – 1968, román je vlastně deník vězně o pobytu v trestním táboře spolu s úvahami o literatuře a umění
Kankán se svatozáří – 1969 (Alfons Mucha – 1982), venováno životu a výtvarnému dílu autorova otce
Lloydova hlava – 1987 – reportážně esejistická próza
Podivné lásky – 1988, nahlédnutí do Muchových intimních vztahů, hlavní postavou románu je jeho první manželka Vítězslava Kaprálová.
Reportáže:
Oheň proti ohni – 1947, těží ze zkušeností válečného zpravodaje
Černý a bílý New York – 1965
Filmové scénáře:
Roztržka – 1956
Povodeň – 1958
Vánice – 1962
Král Králů – 1963
Třicet jedna ve stínu – 1965
Jiří Mucha překládal rovněž většinou divadelní hry soudobých angloamerických a francouzských autorů.