Zpracovávám ...
Čtenářský deník – červenec
Ota Pavel
(02.07.1930 – 31.03.1973)
Vlastním jménem Ota Popper se narodil 2. července 1930 v položidovské rodině.
Jeho tvorba je zejména povídková s autobiografickými rysy, kdy věčným zdrojem inspirace pro něj byl právě otec a dětství strávené kolem Berounky. Realizoval se také v reportážích ze sportovního prostředí. Jeho povídky jsou psány lidovým jazykem, jsou plné humoru a velmi laskavého pohledu na věci kolem sebe. Jeho nejlepší povídky vznikaly v době, kdy již u něj propukla těžká duševní choroba a stejně jako například Božena Němcová v dobách, kdy se necítila šťastná, vzpomínala na krásné chvíle dětství, vzpomíná i Ota Pavel na chvíle prožité s otcem, rodinou, Karlem Proškem, uprostřed přírody, tam, kde mu bylo nejlépe.
Dílo Oty Pavla
Ota Pavel proslul knihami dvojího typu – povídkami se sportovní tematikou a povídkami z kraje jeho dětství – Křivoklátska. K místům kolem přívozu v Luhu u Branova, hospůdky U Rozvědčíka a kolem kouřimeckého přívozu. K řece Berounce a rybolovu měl silný citový vztah, a to se v jeho povídkách plně odrazilo. Možná proto se dnes mluví o těchto místech jako o kraji Oty Pavla.
Nejdříve vycházejí knihy ze sportovního prostředí:
1964 – Dukla mezi mrakodrapy,
1967 – Plná bedna šampaňského,
1968 – Cena vítězství, 1971 – Pohár od pánaboha
a 1972 – Syn celerového krále.
Pátá kniha sportovních příběhů – Pohádka o Raškovi vychází až po jeho smrti v roce 1974.
V roce 1971 vydali v Československém spisovateli první autobiografickou knížku – Smrt krásných srnců . Druhá vychází až roku 1974 v Mladé frontě a jmenuje se Jak jsem potkal ryby .
Kromě slavných povídkových knih je Ota Pavel autorem rozhlasové dramatizace své povídky Omyl, televizních scénářů Kladno hází, Alfréd Jindra, Pohár za první poločas , dále filmového scénáře Poslední etapa . S Arnoštem Lustigem napsal předmluvu k fotografické publikaci Třetí celostátní spartakiáda – 1965, je autorem úvodu k fotografiím Viléma Heckela Hory a lidé – 1964. Je zastoupen v knize O rybářích a pro rybáře -1970.
Od podzimu 1970 sbíral Ota Pavel materiál pro scénář k filmu Poslední ráj. Měl být o převoznících, rybářích a lesnících z Křivoklátska, o „fialovém poustevníkovi“ Václavu Matouškovi. Dochovaný materiál zůstal v pozůstalosti.
Po smrti O. Pavla vyšla celá řada výborů z jeho díla. Mezi ty nejlepší patří: 1977 Fialový poustevník, 1985 Zlatí úhoři, 1989 Výstup na Eiger, 1994 Jak šel táta Afrikou.
Sebrané spisy Oty Pavla vyšly v letech 2002-2003 v nakladatelství HAK Praha v péči Slávky Kopecké a jsou sedmidílné. (1. díl: Dukla mezi mrakodrapy, 2. díl: Plná bedna šampaňského, 3. díl: Pohádka o Raškovi a Pohár od Pánaboha, 4. díl: Smrt krásných srnců, 5. díl: Syn celerového krále, 6. díl: Jak jsem potkal ryby, 7. díl: Povídky z šuplíku – texty z pozůstalosti).
Ota Pavel za své dílo obdržel cenu Víta Nejedlého a novinářskou cenu Julia Fučíka. Byl členem Svazu československých spisovatelů. Jeho povídky vycházely s režimními redakčními úpravami, proto lze jejich původní verze najít až ve výborech vydávaných v devadesátých letech a později.
Vzpomínkové knihy o Otu Pavlovi a knížky o Kraji Oty Pavla
- Pavlová Věra, Vzpomínky na Otu Pavla, V.P.K., Praha 1993.
- Fiala Jan Šimon, Z posledních rájů Oty Pavla, Bílý slon, Praha 1998.
- Peterová Zuzana, Spanilé jízdy aneb Náš bratr Ota Pavel, Nezávislý novinář, Kladno 2000.
- Brůna Otakar, Potkat tu Otu Pavla, Akcent, Třebíč 2000.
- Peterová Zuzana, Jak jsme se zbláznili: můj táta Ota Pavel a já, G plus G, Praha 2001.
- Pechová Jaroslava, Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla, Laguna, Praha 2002.