Knihovna Václava Štecha Slaný  

Božena Němcová (1820-1862)

- životopis Božena Němcová, dívčím jménem Barbora Panklová, se narodila ve Vídni 4. února 1820 v rodině panského kočího Johanna Pankla, rakouského Němce. Její matka Terezie Novotná byla Češka a ve Vídni sloužila. Jako malé dítě se Němcová přestěhovala s rodiči na panství vévodkyně Zaháňské do Ratibořic u České Skalice. Na vytváření základů osobnosti Boženy Němcové měla zásadní blahodárný vliv babička z matčiny strany Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska, která ji vychovávala za pobytu u své dcery v Ratibořicích v letech 1825-29. Němcová chodila do školy ve Skalici a ve Chvalkovicích (do r. 1833). R. 1837 byla provdána za finančního respicienta (později vrchního komisaře) Josefa Němce, o patnáct let staršího než ona. Manžel byl často překládán, od svatby do r. 1842 se stěhovali téměř každý rok: Červený Kostelec, kam se Němcová provdala, opustili 1838, následoval Josefov, 1839 Litomyšl, 1840 Polná a v roce 1842 Praha. V té době se jí narodily čtyři děti: Hynek (1838-1853), Karel (1839-1901), Theodora (1841-1920) a Jaroslav (1842-1898).

V Praze se mladá a krásná Božena Němcová brzy dokonale sžila s vlasteneckou inteligencí a stýkala se téměř se všemi představiteli tehdejší české a později i slovenské kultury. K jejím přátelům patřil Havlíček , Frič , Čelakovský , Erben , Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), Nebeský , Klácel , Světlá , Podlipská , Jan Ignác Hanuš (1812-1869) a slovenští spisovatelé Samo Chalupka (1812-1883), Ján Chalupka (1791-1871), Janko Kráľ (1822-1876), Andrej Sládkovič (1820-1872) aj. R. 1845 se rodina odstěhovala z Prahy do Domažlic, kde se Němcová věnovala národopisu, sběratelské činnosti a působila na politické uvědomění lidu. Několik měsíců v zimě 1847-48 bydleli ve Všerubech. Po revoluci 1848 byl J. Němec z politických důvodů přeložen do Nymburka a r. 1850 na podřízené místo v Liberci.

V těchto letech začalo hmotné i duševní strádání Němcové, které se stále stupňovalo, až se změnilo ve skutečnou bídu celé rodiny. Ještě na konci r. 1850 byl Němec přeložen do Miškovce (později Ďarmot) v Uhrách, Němcová s dorůstajícími dětmi se odebrala do Prahy. Politický postih jejího muže pokračoval, až r. 1857 byl po několikerém dalším překládání dán do výslužby s nepatrnou penzí. Třináct let, které Němcová strávila v Praze, bylo přerušeno jen krátkým pobytem v Drážďanech a třemi cestami na Slovensko a do Uher (1851, 1852, 1855). Prakticky živila rodinu sama z nevelkých výtěžků své literární publicistické práce, někdy i z darů přátel. Napětí mezi manželi narůstalo po léta, avšak k rozchodu došlo až 1861, kdy se Němcová odstěhovala do Litomyšle, aby se na přání nakladatele Augusty ujala redakce svých spisů (vyšlo 8 sv., 1862-63). Na smrt nemocná a zbídačená se brzy vrátila do Prahy a 20. ledna 1862 zemřela. Její hrob je na Vyšehradě.