Zpracovávám ...
Kalendárium – listopad
Zdroj informací:http://libri.cz/databaze/kalendarium/
KRÁSNOHORSKÁ Eliška
(* 18. 11. 1847 Praha, + 26. 11. 1926 tamtéž)
- česká spisovatelka Elišku Krásnohorskou, vlastním jménem Alžbětu Pechovou, uvedla do literatury i ženského emancipačního hnutí K. Světlá – zprvu jako redaktorku Ženských listů, později jako starostku Ženského výrobního spolku. Krásnohorská se zasloužila o otevření soukromé dívčí školy v Praze (1890) – prvního dívčího gymnázia v celém Rakousku-Uhersku. V její básnické tvorbě je nejvýznamnější přírodní a intimní lyrika (sbírky Z máje žití, Ze Šumavy). Natrvalo se však zapsala do dějin české kultury především jako autorka několika libret k operám B. Smetany (Hubička, Tajemství, Čertova stěna), Z. Fibicha (Blaník) a Karla Bendla (Lejla, Břetislav ad.). Bohatá byla i její překladatelská činnost, překládala poezii Puškina a Mickiewicze. Naproti tomu její vlastní dramata neměla úspěch, z prózy psala především dívčí literaturu. Patřila s Quisem a S. Čechem k ruchovcům, ale nedokázala pochopit novější proudy v poezii (bojovala jak proti Vrchlického kosmopolitismu, tak proti nové poezii 90. let 19. století). (fh) Vlašínová D.: Eliška Krásnohorská, Praha 1987
GRUŠA Jiří
(* 10. 11. 1938 Pardubice)
- český básník, prozaik a diplomat Jiří Gruša, absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, vstoupil do literatury na začátku 60. let se skupinou mladých literátů, kteří se shromáždili kolem časopisu Tvář (Jiří Pištora, Petr Kabeš, J. Lopatka, později V. Havel, Z. Hejda, Věra Linhartová), a když byl zastaven, spolupracoval s časopisem Sešity. Byla to generace již jasně antiideologická, nezkompromitovaná účastí na ustavení totalitního režimu, ve své umělecké tvorbě soustředěná na očistu “zneužitého” jazyka. Gruša vydal v 60. letech tři básnické sbírky (Torna, 1962; Světlá lhůta, 1964; Cvičení mučení, 1969) a v roce 1974 již v samizdatu vyšla sbírka eroticky vypjaté poezie Modlitba k Janince. Jeho první próza, experimentální román Mimner aneb Hra o smrďocha, který byl částečně uveřejněn v Sešitech, se roku 1969 stal předmětem soudního stíhání za údajnou pornografii. Řízení bylo sice v roce 1970 zastaveno, nicméně Gruša již nesměl ve vlasti publikovat. Poté se aktivně podílel na šíření samizdatové literatury, zvláště spoluprací s edicí L. Vaculíka Petlice. Roku 1978 se Gruša, již signatář Charty 77, stal znovu obětí policejní perzekuce: v bezprecedentní kauze byl obviněn, že svým románem Dotazník
JIRÁNEK Miloš
(* 19. 11. 1875 Lužec, + 2. 11. 1911 Praha)
- český malíř, spisovatel, literární kritik V letech 1894-99 studoval M. Jiránek filosofii na pražské universitě a na Akademii u profesorů Maxmiliána Pirnera a V. Hynaise malbu. Byl významnou osobností generace 90. let, neúnavný organizátor výstavní a ediční činnosti Svazu výtvarných umělců Mánes. Z jeho podnětu zde vzniká edice Dráhy a cíle a Výtvarné zjevy, byl iniciátorem řady výstav francouzského umění u nás (například v roce 1902 výstava Augusta Rodina a Francouzského moderního umění, roku 1903 výstava francouzské grafiky, 1904 výstava děl Edwarda Muncha atd.). Psal kritiky pro Radikální listy a statě pro Volné směry, které potom spoluredigoval a kam napsal celou řadu studií o zakladatelích francouzského moderního umění. V prosazování svých myšlenek měl blízko k F. X. Šaldovi. Roku 1900 podnikl studijní cesty do Mnichova a Paříže, kde se účastnil Světové výstavy. Byl oslněn a mocně ovlivněn tvorbou soudobé Francie a španělských malířů na výstavě v Grand Palais.
ČAPEK-CHOD Karel Matěj
(* 21. 2. 1860 Domažlice, + 3. 11. 1927 Praha)
- český spisovatel a novinář Povídkář, romanopisec a dramatik, čelný představitel českého naturalismu, ale také novinář a divadelní i výtvarný kritik. Studia na právnické fakultě v Praze nedokončil a věnoval se žurnalistice – nejprve v Olomouci a od roku 1888 trvale v Praze. Redigoval tu konzervativní tisk: Hlas národa, Národní politiku a od roku 1900 Národní listy, kde se později setkal s bratry Josefem a Karlem Čapky a pro rozlišení si přidal ke svému jménu – podle Chodska, odkud pocházel – přídomek Chod. Výtvarnými a divadelními kritikami přispíval do předních časopisů – Světozor, Zvon a Česká revue. Literárně začal publikovat na přelomu 80. a 90. let 19. století. Po povídkových prvotinách následovaly rozsáhlé románové obrazy ze života buržoasie, bohémy, městské periférie a chudiny, v nichž výstižně zachycuje bezvýchodnou situaci měšťáka své doby (Kašpar Lén mstitel, Antonín Vondrejc ad.). Naproti tomu dramatická díla patří k méně zdařilým. S románovou tvorbou pokračoval i po 1. světové válce. (fh) Šach J.: Karel Matěj Čapek-Chod, Domažlice 1949; Novák J. V.-Novák A.: Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny, Praha 1995
SKÁCEL Jan
(* 7. 2. 1922 Vnorovy u Strážnice, + 7. 11. 1989 Brno)
- český básník, prozaik a publicista Jan Skácel byl spolu se svým moravským krajanem a celoživotním přítelem O. Mikuláškem nejvýznamnějším básníkem z generace vstupující na literární scénu ve druhé polovině 50. let. Skácel osobitě navázal na halasovskou tradici analytické, hutné poezie, pro níž nebylo podstatné rozhojňovat imaginaci dalšími a dalšími metaforami, nýbrž tvořit báseň jako existenciální šifru. Po maturitě na gymnáziu v Brně (1941) pracoval krátce jako uvaděč v kině a pak byl totálně nasazen na práce v Rakousku. Po válce vystudoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity a nastoupil jako kulturní referent do brněnské Rovnosti, kde zůstal do roku 1953. V letech 1954-63 pracoval jako redaktor literární redakce brněnského rozhlasu, od roku 1963 vytvářel jako šéfredaktor profil významné moravské kulturní revue Host do domu. Po zlikvidování tohoto časopisu nastupující normalizací byla Skácelovi na několik let znemožněna další publikační činnost.
