Knihovna Václava Štecha Slaný  

PETR BEZRUČ 

Básník, autor jedné z největších knih české poezie. Jeho básně jsou drsné a dramatické, jsou inspirovány odporem proti sociálnímu a národnímu útlaku v rodném Slezsku.

Petr Bezruč (1867 – 1958), vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil v Opavě 15.9.1867, otec byl středoškolským profesorem – Antonín Vašek (známý buditel ve Slezsku, jeden z prvních odpůrců pravosti Rukopisů).

Roku 1873 byl otec přeložen do Brna, kde Vladimír navštěvoval Slovanské gymnázium. Otec Antonín zemřel roku 1880. Náhlá smrt otce zhoršila finanční situaci rodiny. Z tohoto důvodu a z pocitu beznaděje a marnosti Vladimír nedokončil studia filologie v Praze a roku 1888 se vrátil se do Brna.

V Brně začal pracovat u Zemského výboru a od roku 1889 se stal pracovníkem na poště. Následně roku 1891 byl přeložen na poštu do Místku. V tuto dobu se začal stýkat s kroužkem bohémských přátel, prožil tu také dva milostné vztahy. Roku 1893 se Vladimír vrátil do Brna. Na přelomu století Vladimír vážně onemocněl plicní a nervovou chorobou.

Za války byl půl roku vězněn, protože byl podezírán, že napsal protistátní báseň do jednoho emingratského časopisu. Nakonec se ukázalo, že podezření nebylo oprávněné, Petr Bezruč autorem oné básně nebyl.

Na poště pracoval až do roku 1928, kdy odešel do výslužby. Od roku 1939 žil samotářsky v Kostelci na Hané. Roku 1945 byl Petr Bezruč jmenován národním umělcem. Zemřel 17.2.1958 v Olomouci.

citát

Když si neodpočineš na ňadrech ženy, tak to není láska. Sotva jsem vylezl z gymnázia, čichnul jsem si ke sklenici a pak už byl jen opilý.

Dílo

Poezie Petra Bezruče je v kontextu české literatury naprosto ojedinělá. Jeho originalita netkví pouze v (jediném) prudkém básnickém výboji, který se zaobírá sociálními a národnostními problémy Slezska konce 19. století a bývá proto řazen mezi autory sociální, buřičské. Je to také především zvláštní vztah Vladimíra Vaška k vlastnímu „jedinému“ dílu, ve kterém se dal tak prudce na stranu chudých a utlačovaných. A to pouze jedenkrát za svůj život. Literární teoretici přicházeli s nejrůznějšími teoriemi, které měly vysvětlit mnoho nejasností ohledně života a díla Petra Bezruče, tyto však nejsou dodnes uspokojivě vysvětleny.

Stavba jeho básní je dramaticky vzdorná a útočná, používáním výhružných apostrof (zvolání), hyperbol, kontrastů, sžíravého sarkasmu, záměrného porušování rytmu, využívání nářečních prvků, metafor a zvukomalby nás nutí zamyslet se nad tématy jeho básní.

Slezské písně

1909, jedná se o básně velmi často s národní a sociální tematikou, jsou zde však např. i básně milostné. Původně vydáno pod názvem Slezské číslo, teprve po rozšíření získalo svůj známý název Slezské písně.

Poezie:

• Slezské písně, 1909 (recenze)
• Stužkonoska modrá, 1930
• Paralipomena I, 1937
• Paralipomena II, 1938
• Zpěvy o zemi slunečné, 1947
• Písně 1899-1900, 1953
• Verše starého ještěra, 1957
• Přátelům i nepřátelům, 1958
• Přátelům i nepřátelům: Paralipomena, 1958
• Labutinka , 1961
• Básně, 1964
• Verše milostné, 1967

Próza:

• Studie z kafé Lustig, 1889
• Moravská zem a moravská řeč. Republika před svatým Petrem, 1923
• Lolo a druhové, 1937
• Mláďátko, 1948
• Je nás šest, 1950
• Povídky ze života, 1957