Zpracovávám ...
Kalendárium – srpen
Zdroj informací: libri.cz/databaze/kalendarium
ČIVRNÝ Lumír
(* 3. 8. 1915 Červený Kostelec, + 8. 12. 2001 Praha) – český básník, překladatel a prozaik, účastník protinacistického odboje
Na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval L. Čivrný obor romanistika a germanistika, debutoval v roce 1938 básnickou sbírkou Hlavice sloupů, po ní následovaly Hladina tmy (1940) a Sonety paní (1943). Za války pracoval jako redaktor ve Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Od počátku okupace se účastnil odboje a v letech 1944 – 45 byl členem ilegálního ÚV KSČ, během pražského povstání členem České národní rady. V letech 1945 – 47 pracoval v kulturním a propagačním sekretariátu ÚV KSČ a v první polovině 50. let byl náměstkem ministra kultury. Od roku 1955 se věnoval spisovatelské činnosti. V letech 1968 – 69 byl poslancem České národní rady a s nástupem normalizace byl umlčen a jeho knihy dány na index.
Velmi rozsáhlá je především Čivrného práce překladatelská a editorská. Vydal a komentáři opatřil řadu překladů ze španělštiny (Federico García Lorca, Rafael Alberti, Blas de Otero, Max Aub, Félix Carpio Lope de Vega, antologie veršů Španělsko, tobě a Ty, uvězněný strome, Octavio Paz, Pablo Neruda, Nicolás Guillén a další), dále z francouzštiny (výbor z Jeana Arthura Rimbauda), z portugalštiny a z němčiny. V samizdatu vydal vzpomínkovou prózu Černá paměť stromu (1973, reedice 1991) a v mnichovském nakladatelství Poezie mimo domov mu v roce 1984 vyšla sbírka lyrické poezie Na dech.
BLATNÝ Ivan
(21. 12. 1919 Brno, + 5. 8. 1990 Colchester v Essexu, Velká Británie) – český básník a překladatel
Básník tragického životního osudu I. Blatný se narodil v rodině brněnského prozaika Lva Blatného, jeho bratrancem je P. Blatný. Po maturitě na gymnáziu (1938) v Brně se zapsal na tamější Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity, ale studia již po dvou semestrech ukončil okupační výnos o uzavření českých vysokých škol. V roce 1940 vydal první básnickou sbírku Jitřenka a rok nato sbírku Melancholické procházky, za něž jej A. Novák označil jako lyrika svěžích smyslů a klidné pohody citu. V. Černý ho zařadil do jím redigovaného Jarního almanachu básnického. Blatný se ještě před válkou seznamuje s okruhem básníků kolem F. Halase, s Klementem Bochořákem, K. Bednářem, a zvláště J. Ortenem, s nímž dokonce v roce 1938 plánuje společnou sebevraždu. Stal se členem Skupiny 42 a po květnu 1945 vstoupil do komunistické strany. Po roce 1945 mu vycházejí dvě sbírky básní: Tento večer a Hledání přítomného času, v nichž sílí temnější, depresívnější tón.
V roce 1948 je na doporučení Syndikátu českých spisovatelů vyslán na studijní pobyt do Londýna, odkud posílá zpět jen komunistickou legitimaci a vydává prohlášení o nesvobodě v Československu. V Londýně nejprve žije z podpůrných fondů, píše pro Svobodnou Evropu, ale v roce 1954 u něj propuká psychické onemocnění. Od té doby je trvale hospitalizován v psychiatrických léčebnách, nejprve v Essexu a od roku 1964 v Ipswichi.
Ve vlasti byl prakticky zapomenut, jen v roce 1968 padne pár zmínek v tisku. Objeven je znovu exilem. Koncem 70. let si anglická zdravotní sestra všimne, že její pacient I. Blatný si stále cosi píše. Shodou okolností se tyto texty dostaly k J. Škvoreckému do Toronta; z nich pak Antonín Brousek sestavil pozoruhodnou básnickou sbírku Stará bydliště (1979) a v roce 1987 básnickou knihu “deníkových záznamů” Pomocná škola Bixley. V Blatného poezii se udržela poetika Skupiny 42, ovšem syntetizována znovu zpřítomňováním momentů, na nichž se zakládala Blatného existence, než došlo k fatálnímu porušení paměti (Antonín Brousek).