Osobnosti města Slaný nám odpovědělo na tyto otázky:

Jaroslav Hložek, knihkupec a t.č. místostarosta Slaného
Jak mne ovlivnila kniha?
Zásadně, převelice a celoživotně. Díky knížkám jsem si vybral i své povolání. A hlavně jsem měl štěstí na lidi „kolem knížek“. Lidi, mi v pravý okamžik přistrčili tu pravou knihu a pootevírali okna i dveře do světa fantazie, zážitků a informací. Takové „guru“ bych přál každému, kdo se čerstvě naučil číst…

Kniha je pro mne chleba i droga. Každý den se snažím přečíst alespoň pár kapitol, řídě se heslem „ani den bez řádky“. Spíš bych měl napsat „noc“, protože jsem čtenář noční, v jehož blízkosti se nachází pod lampičkou hned několik rozečtených knih, po nichž sahám podle nálady a chuti. Běda však, když se začtu hluboko přes půlnoc. Přesvědčit sám sebe, abych vylezl ráno z postele bývá čím dál těžší

Co se výběru týče, patřím mezi čtenáře – všežravce. V posledních letech si ale často vzpomenu na slova jednoho mého oblíbeného starého zákazníka z dob, kdy jsem nabízel knížky ve Slánském knihkupectví: „Pane kolego“ říkával, když jsem mu nadšeně doporučoval nějaký nový román „já už jsem všechno četl“. Je opravdu nelehké najít nějakého nového autora, který by mne dovedl zasáhnout silou tisíce voltů své imaginace, jako se mi to přicházelo v mládí. I proto se občas s novou chutí vracím k těm „osvědčeným“ a dávno přečteným literárním láskám. Skoro závidím všem těm, které jejich Dostojevští, Čapkové, Kafkové, Marquezové a mnozí další mistři pera teprve čekají.

Libor Dobner, slánský patriot
Dva divoši od E.T.Setona. A potom celá řada dalších. Knihy mě provází celým životem, vždyť jsem povoláním knihkupec.

Ivo Rubík, starosta města
Jak mě ovlivnila kniha? Můj dosavadní způsob života a profesní i osobní orientaci zásadním způsobem ovlivnily tři knihy, respektive jejich autoři. Prvním z nich byl Jaroslav Foglar a jeho kniha “Hoši od Bobří řeky”, kterou jsem přečetl ve svých devíti letech. Chtěl jsem být jako oni. Začal jsem se otužovat, učit se přežít v přírodě a neubližovat jí, nepoužívat sprostá slova, pomáhat druhým a ctít starší lidi. Dá se říci, že Foglarovi “hoši” mne ovlivnili na celý život. Druhá zásadní kniha mého života se nazývá “Nalezené světlo” a je od francouzského spisovatele a významné osobnosti francouzského hnutí odporu za druhé světové války Jacques Lusseyrana. Vypůjčený výtisk jsem přečetl jedním dechem a následujících dvacet čtyři let jsem knížku usilovně sháněl po všech antikvariátech. Jedná se o autobiografii člověka, který po úrazu v mládí ztratil zrak, a přesto byl schopen se statečně postavit okupantům. Dodnes (a knihu jsem přečetl ve svých sedmnácti letech), když mám psychicky slabší chvilku a tápu ve svých postojích, si vzpomenu na Lusseyrana a zastydím se: “Když to dokázal on, proč ne ty?” Třetí knihu napsal Milan Daniel a nazval jí “Život a smrt na vrcholech světa”. Jde o populárně naučné dílo od přírodovědce, který se účastnil horolezecké výpravy do Himálají, a měl na starosti vědecký program expedice. Od jejího přečtení se odvíjí můj celoživotní zájem o parazitologii. Své sny z puberty jsem si pak skutečně splnil. Stal jsem se přírodovědcem, parazitologem, Milan Daniel mým blízkým spolupracovníkem v Ústavu tropické medicíny a nádherné Himálaje jsem prošel se svou ženou. Svým snům jsem však musel jít usilovně naproti. Ne nadarmo se říká: “Štěstí přeje připraveným!” A já jsem šťastný člověk. I díky knihám. Ani dnes si nedokážu svůj život představit bez nich.

Petr Houška, knihkupec
Medvídek Pů. Je to celoživotní záliba.

Roman Kabátek, knihkupec
Saturnin. Je to láska na celý život.

Zlata Družecká, knihkupec
Saturnin Je to srdeční záležitost.

Karel Smyczek, herec a režisér.
Je jasné, že na mne mělo velký vliv čtení knížek. Mé oblíbené autory – totiž Karly Maye a Čapka jsem měl učtené poměrně záhy. Mohl jsem se tedy již v době před pubertou věnoval literatuře milostné a poučně sexuální. To víte, internet tehdy nebyl, časopisy na toto téma pro zvídavého hocha naprosto nedostatečné a kamarádům se také nedá věřit všechno. Kniha! To je prostě zdroj mnohého poznání. Snad od té doby jsem zvyklý přečíst si před spaním aspoň několik stránek. (Pravda dneska už si občas i luštím sudoku- ale ty sny se pak nedají srovnat). Zdraví – Karel Smyczek

Eva Rubešová, bývalá ředitelka knihovny.
V mládí mě oslovila např. kniha od Anatola France Epikurova zahrada, nebo knihy E.M.Remarqua. Kniha je součástí mého každodenního života.

Básník Jiří Wolker se narodil 29. března 1900 v Prostějově jako syn bankovního úředníka. Největší vliv však na něj měla matka, která ho vedla k různým druhům umění. Wolker absolvoval gymnázium a už zde uplatňoval své literární, hudební a výtvarné umění. Poté odešel studovat práva do Prahy a současně s nimi studoval i filozofii. V Praze se seznámil s mnoha významnými básníky (např. Jaroslav Seifert, Josef Hora, …).

Stal se členem Literární skupiny a Devětsilu.
Svou tvorbou a teoretickými názory patřil k nejznámějším osobnostem poválečné literatury, byl nejvýznamnějším představitelem proletářské poezie.

Wolker podlehl tuberkulóze v roce 1924. Za svého života vydal tři knihy, básnické sbírky Host do domu, Těžká hodina a Tři hry. Kromě toho otiskl řadu básní a byl autorem tzv. moderních pohádek, z nichž nejznámější jsou pohádky O kominíkovi, O listonošovi a O milionáři, který ukradl slunce.

Epitaf

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl’ srdce k boji vytasit, zemřel – mlád dvacet čtyři let.

David Morrell

Policejní seržant Daniel Page se vydá po stopách své nezvěstné manželky. Zavedou ho až do texaského městečka, kde se každý večer zjevují nad krajinou tajemná světla. Na místě seržant znepokojeně zjistí, že nestojí jen před úkolem zachránit od jejich neblahých účinků svou ženu, ale že o jejich podivnou ničivou sílu projevily zájem i speciální vojenské výzkumné laboratoře.

Druhá světová válka za zavřenými dveřmi : Stalin, nacisté a Západ

Laurence Rees

Autor, uznávaný a osobitý britský tvůrce historické dokumentaristiky, přináší neotřelý pohled na druhou světovou válku – od dramatických a tajných dohod předcházejících válce až po kruciální rozhodnutí přijatých během války. Některé materiály, na jejichž základě kniha vznikla, byly zpřístupněny až po otevření archivů po pádu železné opony. Emociálním jádrem knihy jsou záznamy rozhovorů s pamětníky. Výsledkem je čtivý a živý text, jedna z nejpoutavějších výpovědí o druhé světové válce, jaká kdy byla napsána.

Hořká vůně lásky

Elizabeth Adler

Precious žije osamělým životem naplněným prací až do doby, kdy jí cestu zkříží okouzlující Bennett. Plně se oddá vášnivému vztahu a nemůže se dočkat dne, na který si naplánovali svatbu. Jenže její milý se k obřadu nedostaví a na šokovanou Precious dolehne tíha zklamání i obav. Ponížená nevěsta nemá na slzy čas: vystrašená sestřenice Lily ji naléhavě žádá o schůzku.

Jednadvacet magnólií, aneb, O lásce a jiných násilích : romantický thriller ze současnosti

Kateřina Richterová

Jednoho dne pozve Veroniku na oběd přítel ze střední školy a oznámí jí, že si ho někdo najal, aby ji zabil. Veronika si brzy uvědomí, že nikdy nenajde místo, kam by se před Alexem mohla navždy ukrýt a žít normální život.Zabije vrah Veroniku? Má své vlastní důvody, proč to neudělá hned. Pokud ji však nechá žít, na jak dlouho?Gabriela, která si objednala Veroničinu vraždu, toho má na svědomí mnohem víc.

Jiskra naděje

Joan Johnston

První kniha trilogie Sestry z Lone Star. Texas se zmítá v bojích s Mexičany, a tak není divu, že mladá farmářská dívka Creighton umí střílet jako pravý muž. Když na usedlost přijede ranger Jarett, aby pomohl ochránit území proti nepříteli, Creighton ho svým chlapeckým chováním neoklame. Ví, že pod hrubými šaty i výrazy se skrývá žádoucí žena.

Královská hrdost

Philippa Gregory

Marie Stuartovna si užívá mládí, krásy a těší se na slibnou budoucnost. K francouzské a skotské koruně možná přibude anglická! Alžběta I. brzy vycítí, že její mladá příbuzná pro ni představuje smrtelné nebezpečí. Vždyť Marii mnozí prohlašují za právoplatnou dědičku anglického trůnu, zatímco Alžbětu za bastarda. Jak nejlépe odstranit Marii ze hry?

Květiny a stromečky z korálků

Klára Žejdlová

Tato kniha se jako první v České republice věnuje výrobě květin a stromečků z korálků. Naučí vás vytvářet z malých skleněných korálků za pomoci jen několika málo pomůcek květiny a stromečky, které vypadají téměř jako živé. Pokud jste navíc, stejně jako autorka, vyznavači Feng-shui, vaše výtvory se perfektně hodí do domácnosti – v kteroukoli roční dobu můžete mít byt ozdobený květinami, které sice nejsou živé (takže ani nezvadnou), ale nejsou ani sušené, proto nevytvářejí negativní energii.

Narodilo se předčasně : průvodce péčí o nedonošené děti

Milena Dokoupilová … [et al.]

Kniha nabízí pomoc rodičům, kterým se dítě narodilo předčasně. Vysvětluje jednotlivé stupně nezralosti, seznamuje s lékařskou péčí, s tím, jaká vyšetření dítě čekají a jakou výživu mají rodiče nedonošenému miminku poskytovat. Autoři čtenáře provázejí prvním rokem nedonošeného dítěte, vysvětlují, jak o dítě správně pečovat. Čtenáři tu najdou rady psychologa i příběhy rodičů. V knize se také představuje koncept „motýlích masáží“ pro velmi malé děti.

Nejkrutější válečné zločiny v dějinách

Janice Anderson, Anne Williams, Vivian Head

Hrůzy válek se každodenně dotýkají milionů lidí na celém světě. Navzdory mezinárodním úmluvám dochází v každé válce k otřesným událostem. Kniha nabízí přehled těch nejtěžších zločinů proti lidskosti, jaké byly kdy spáchány, a předkládá nejznámější procesy s válečnými zločinci od druhé světové války až po současnost.

(* 1. 3. 1886 Pöchlarn v Rakousku, + 22. 2. 1980 Villeneuve ve Švýcarsku)
– rakouský malíř, spisovatel a dramatik

S Čechami O. Kokoschku spojovala především národnost jeho otce, který do Rakouska přišel z Prahy. Roku 1904 Kokoschku přijali na Školu uměleckých řemesel ve Vídni, odkud však byl vyloučen roku 1908, po uveřejnění své knihy Die träumenden Knaben, kterou doprovodil také vlastními ilustracemi. Znovu se na školu vrátil roku 1911, to však již jako asistent. Po vyloučení především portrétoval, jeho podobizny vzbudily pozornost a širší uznání. Roku 1910 odcestoval do Berlína, kde spolupracoval s expresionistickým časopisem Der Sturm, v jehož galerii také poprvé samostatně vystavoval. Stýkal se zde s předními německými expresionisty, k nimž se sám přiřadil. Za války byl vážně zraněn na hlavě, po delším léčení byl roku 1919 jmenován profesorem drážďanské akademie, zde zůstal do roku 1924. Pak žil v Paříži, od roku 1931 ve Vídni, odkud odešel do Prahy (1934), kde setrval až do rozpadu republiky. Poté před nacisty uprchl do Anglie a posléze zde získal občanství. Jeho dílo bylo v hitlerovském Německu zařazeno mezi “entartete Kunst” (zvrhlé umění) a konfiskováno. Kokoschka odpověděl svérázným způsobem, provokativní malbou Autoportrét zvrhlého umělce (1937). V letech 1953-63 vedl v rakouském Salzburgu letní školu, tzv. Školu vidění.

Kokoschkovu ranou tvorbu zprvu ovlivnila vídeňská secese, od které se však odlišoval větší expresívností podání a barevností, také jeho malířská technika byla uvolněnější (Zátiší s mrtvým skopcem, 1909; Podobizna Herwartha Waldena, 1910; Podobizna Augusta Forela, 1910). Poznání berlínského expresionismu přivodilo osobité přejmutí výtvarného principu tohoto stylu (Autoportrét, 1913; Vystěhovalci, 1917). Později se věnoval více krajinomalbě, u nás jsou známé především jeho pražské obrazy (například Pohled na Karlův most v Praze, 1934, Pohled na vltavský přístav v Praze, 1936); krajině se věnoval i během anglického pobytu (Polperro v Cornwallu, 1939). Od 50. let vytvářel také monumentální kompozice (Spolkový prezident Theodor Heuss, 1950).

Kokoschka se věnoval nadále i literatuře, především dramatu. Svou první divadelní hru, Vrah, naděje žen, napsal již roku 1910. V letech 1936-38 napsal i hru Commenius (přepracoval ji pak v roce 1972 – Komenský) a některá z jeho dramat byla i zhudebněna.

LANGER František

(* 3. 3. 1888 Praha, + 2. 8. 1965 tamtéž)
– český dramatik a prozaik, původním povoláním lékař

František Langer patřil k předním představitelům takzvané čapkovské generace. Byl blízkým přítelem bratří Čapků i například F. Šrámka, stálým hostem schůzek pátečníků a ve své tvorbě se programově řídil hlavním krédem svých “pragmatických” druhů: oslava obyčejného života a prostého člověka.

Těsně před vypuknutím 1. světové války dokončil doktorát na medicíně, což mohl uplatnit jako šéflékař 1. pluku čs. legií v Rusku, kam se dostal po zajetí na haličské frontě. I po roce 1920 působil jako vojenský lékař, vedle toho se věnoval psaní a pravidelně přispíval do Lidových novin. V letech 1935-38 zastával funkci dramaturga Městského divadla na Královských Vinohradech. V červenci 1939 byl nucen emigrovat, přes Polsko se dostal do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví čs. armády a po porážce Francie tuto činnost vykonával v Anglii. V červenci 1945 se vrátil. Po únoru 1948 vycházely jeho knihy jen sporadicky.

Na Langerovy literární počátky mělo vliv přátelství s anarchistickými literáty, scházejícími se před první válkou v pražské kavárně Demínka (F. Šrámek, S. K. Neumann, Karel Toman). S J. Haškem dokonce spoluzakládal parodickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Jeho debutem se stala povídková sbírka Zlatá Venuše (1910), v níž je výrazně znát stopa dobového lyrizujícího neoklasicismu. Zato v povídkách Železný vlk (1920), čerpajících ze sibiřské anabáze, dozrála jeho epika již do formy jadrného vypravěčství. K legionářské látce se vrátil ještě v románu, jenž byl určen spíš pro mládež, Pes druhé roty (1923) a po letech v dramatu, v heroické oslavě mužného bratrství Jízdní hlídka (1935). Tato hra je spolu s individualisticky pojatým dramatem R. Medka Plukovník Švec (1928) nejvýznamnějším literárním odkazem významné tradice demokratické republiky – legií.

Prostředím, jež Langera obzvlášť přitahovalo, byl městský okraj se svými rázovitými, často pudovými figurami: vznikly tak povídkové soubory Snílci a vrahové (1920) a Předměstské povídky (1926), ale především divadelní hry, jež představují zřejmý vrchol Langerovy tvorby. Nejúspěšnějšími se staly veseloherní oslava zdravého plebejství Velbloud uchem jehly (1923), fraška o přeměně předměstského ničemy Obrácení Ferdyše Pištory (1929) a ze všeho nejvíc freudovská hra o zločinu a trestu z pražského předměstí Periférie (1925), která se hrála i na evropských scénách. Filosofií pragmatismu s jeho relativizujícím vztahem k pravdě a důvěrou v kolektivní instanci je poznamenána dvoudílná hra Dvaasedmdesátka (1937), v níž použil motivu divadla na divadle.

Za války v exilu napsal knížku Děti a dýka, která musela být paradoxně cenzurována, protože příběh se blížil skutečným událostem v Protektorátu a mohl znamenat nebezpečí pro odboj. (Dětem je určena i úsměvná knížka Bratrstvo bílého klíče.) Po válce se Langer odmlčel a přihlásil se pak v roce 1963 vydanými cennými paměťmi Byli a bylo, v nichž vzpomíná na své přátele z počátku století a z let meziválečné republiky.

Literárně byl činný i jeho bratr, básník, spisovatel a znalec kabaly J. Langer.

MALÝ Jakub Josef Dominik

(* 4. 8. 1811 Praha, + 7. 3. 1885 tamtéž)
– český historik, spisovatel a novinář

Jakub Malý je pro své polemiky s Havlíčkem, Hálkem, Nerudou a s dalšími pro mnohé přímo prototypem literárního zpátečníka. Rozhodně patří mezi nejkontroverznější české postavy 19. století.

Byl neobyčejně vzdělaný a rozhledem převyšoval většinu svých současníků. Jako žurnalista publikoval od třicátých let v listech konzervativně vlasteneckého zaměření. Pomáhal Jungmannovi s dokončením jeho Slovníku. Psal básně, novely, pokoušel se o dramata. Jako první se věnoval soustavné literární kritice. V letech 1835-44 redigoval Bibliotéku zábavného čtení, jež přinášela řadu překladů cizí beletrie. V roce 1848 stál jako politik, člen Národního výboru i jako žurnalista na pozicích konzervativismu.

Od konce padesátých let byl redaktorem a spolupracovníkem Riegrova slovníku naučného. Do této doby patří i jeho kritické výpady proti literární generaci májovců.

Z jeho rozsáhlého díla stojí nejvýše Národní české pohádky a pověsti, paměti Vzpomínky a úvahy starého vlastence, rozsáhlé dějiny národního obrození Naše znovuzrození, jakož i populární Dějepis národu českého pro čtenáře každého stavu. Jeho překladatelská činnost se soustřeďovala zejména na literaturu německou, francouzskou a anglickou. Pozoruhodný je jeho překlad 11 Shakespearových dramat v rámci projektu Matice české. Svou práci na Riegrově slovníku pak zúročil ve vydání Vlastenského slovníku historického (1877), který vzdor řadě nepřesností (včetně neochvějné důvěry Malého v pravost tzv. Rukopisů) i nevyváženosti nebyl dodnes podobným dílem překonán.

HODNOCENÍ ŽÁKŮ

Hodnocení žáků – seminář akreditovaný MŠMT pro učitele základních škol pořádá knihovna ve spolupráci s PAUcentrem www.pau.cz. Více na…

Donášková služba – knihy až do vašich domovů

Přednášky z cyklu SETKÁVÁNÍ PRO SENIORY II.– Nebojme se stárnout.

Úterý 9. února
– POEZIE MĚSTA. Rozhlédněte se po svém městě, najděte v něm zvláštní místa a zaznamenejte jejich poetickou atmosféru. Výtvarná dílna pro seniory ve spolupráci s Národní galerií v Praze a lektorkou Monikou Sybolovou. Ve 14 hodin v přednáškové místnosti knihovny. Viz foto…

Úterý 23. února
– POETICKÉ VZTAHY. S lektorkou Michaelou Kabátníkovou z Národní galerie si vyzkoušíte principy experimentální poezie a budete ve vlastní tvorbě propojovat poezii a výtvarnou činnost. Ve 14 hodin v přednáškové místnosti knihovny. Viz foto…

Oddělení pro dospělé:

- BOŽENA NĚMCOVÁ - *4. února 1820 (190. výročí narození) další list do čtenářského deníku.

- PAMATUJEŠ SI JEŠTĚ – JAN WERICH narozen 6. února1905 – literární soutěž. Od 1. – 25. února 2010.

Losování výherců:

25.2.10 z celkového počtu 24 odpovědí, z toho 15 správně byli vylosováni:

1. Jan Vít
2. Alena Rolencová
3. Jitka Benešová

Vylosovaní výherci si mohou vyzvednout cenu v půjčovně dospělého oddělení.

Dětské oddělení a Pobočka Na Dolíkách / 3. ZŠ, Rabasova 821, 1. patro/: – 1.-

12. února
– SRDÍČKA PRO RADOST. Do připravených srdíček budeme zapisovat své básničky pro ty, které máme rádi. Nejlepší vystavíme a odměníme.

- 15.- 26. února
– BYLO – NEBYLO. Literární soutěž dětí ve znalosti pohádek Boženy Němcové. V otevírací hodiny oddělení a pobočky Na Dolíkách.

V době jarních prázdnin od 8. do 12. února bude dětské oddělení otevřeno každý den od 9. hodin a pobočka Na Dolíkách bude otevřená pouze ve čtvrtek 11. února od 8.00 -11.00 a 12.00-17.00.

Studovna:

- INTERNET ZDARMA – pro registrované čtenáře denně, pro neregistrované po zaplacení jednorázového poplatku 10,- Kč

- ZAČÍNÁME NA POČÍTAČI – Word, Excel, Internet, e-mail – zdarma výuka pro úplné začátečníky v otevírací hodiny oddělení.

Domluva předem vítaná. – Kdo mi pomůže? – Cyklus :“ Jak nezabloudit na síti“. Webové adresy pro ty, kteří se ocitli v nelehké životní situace např. ztráta zaměstnání, drogy, vztahy v rodině apod. a hledají pomoc.

- životopis Božena Němcová, dívčím jménem Barbora Panklová, se narodila ve Vídni 4. února 1820 v rodině panského kočího Johanna Pankla, rakouského Němce. Její matka Terezie Novotná byla Češka a ve Vídni sloužila. Jako malé dítě se Němcová přestěhovala s rodiči na panství vévodkyně Zaháňské do Ratibořic u České Skalice. Na vytváření základů osobnosti Boženy Němcové měla zásadní blahodárný vliv babička z matčiny strany Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska, která ji vychovávala za pobytu u své dcery v Ratibořicích v letech 1825-29. Němcová chodila do školy ve Skalici a ve Chvalkovicích (do r. 1833). R. 1837 byla provdána za finančního respicienta (později vrchního komisaře) Josefa Němce, o patnáct let staršího než ona. Manžel byl často překládán, od svatby do r. 1842 se stěhovali téměř každý rok: Červený Kostelec, kam se Němcová provdala, opustili 1838, následoval Josefov, 1839 Litomyšl, 1840 Polná a v roce 1842 Praha. V té době se jí narodily čtyři děti: Hynek (1838-1853), Karel (1839-1901), Theodora (1841-1920) a Jaroslav (1842-1898).

V Praze se mladá a krásná Božena Němcová brzy dokonale sžila s vlasteneckou inteligencí a stýkala se téměř se všemi představiteli tehdejší české a později i slovenské kultury. K jejím přátelům patřil Havlíček , Frič , Čelakovský , Erben , Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), Nebeský , Klácel , Světlá , Podlipská , Jan Ignác Hanuš (1812-1869) a slovenští spisovatelé Samo Chalupka (1812-1883), Ján Chalupka (1791-1871), Janko Kráľ (1822-1876), Andrej Sládkovič (1820-1872) aj. R. 1845 se rodina odstěhovala z Prahy do Domažlic, kde se Němcová věnovala národopisu, sběratelské činnosti a působila na politické uvědomění lidu. Několik měsíců v zimě 1847-48 bydleli ve Všerubech. Po revoluci 1848 byl J. Němec z politických důvodů přeložen do Nymburka a r. 1850 na podřízené místo v Liberci.

V těchto letech začalo hmotné i duševní strádání Němcové, které se stále stupňovalo, až se změnilo ve skutečnou bídu celé rodiny. Ještě na konci r. 1850 byl Němec přeložen do Miškovce (později Ďarmot) v Uhrách, Němcová s dorůstajícími dětmi se odebrala do Prahy. Politický postih jejího muže pokračoval, až r. 1857 byl po několikerém dalším překládání dán do výslužby s nepatrnou penzí. Třináct let, které Němcová strávila v Praze, bylo přerušeno jen krátkým pobytem v Drážďanech a třemi cestami na Slovensko a do Uher (1851, 1852, 1855). Prakticky živila rodinu sama z nevelkých výtěžků své literární publicistické práce, někdy i z darů přátel. Napětí mezi manželi narůstalo po léta, avšak k rozchodu došlo až 1861, kdy se Němcová odstěhovala do Litomyšle, aby se na přání nakladatele Augusty ujala redakce svých spisů (vyšlo 8 sv., 1862-63). Na smrt nemocná a zbídačená se brzy vrátila do Prahy a 20. ledna 1862 zemřela. Její hrob je na Vyšehradě.

MUKAŘOVSKÝ Jan

(* 11. 11. 1891 Písek, + 8. 2. 1975 Praha)

- český estetik,jazykovědec a literární teoretik Jan Mukařovský byl nejvýznamnějším představitelem českého literárněvědného a estetického strukturalismu. Vycházel z poznatků ruské formální školy a usiloval o vypracování přesného pojmového systému, jenž by byl použitelný pro rozbor jazykové formy uměleckého díla. Literární dílo je podle něj znakem, který má strukturální povahu, jako celek je určen svými prvky a jejich vzájemnými vztahy, přičemž jeden z prvků je strukturálně dominantní. V letech první republiky i krátce po válce plnil roli elitního vědeckého arbitra a autoritativního obhájce avantgardní, poetistické i surrealistické literatury. Po únoru 1948 neodolal nabídce moci, a dokonce popřel velký kus svého díla. Po studiích lingvistiky na pražské univerzitě (1915) působil nejdřív deset let v Plzni a od roku 1925 jako středoškolský profesor na gymnáziu v Praze. Roku 1926 začal pracovat v Pražském lingvistickém kroužku, kde se stal jednou z klíčových osobností. Roku 1929 se habilitoval jako docent estetiky na UK. V letech 1931-37 působil také na Komenského univerzitě v Bratislavě. Mukařovský se, zvláště ve své první etapě, soustředil na problém zvukové stránky verše, na jeho melodii a na rozdíl mezi jazykem básnickým a hovorovým. Příkladným dílem minuciózní slohové analýzy, v níž zcela dokáže abstrahovat od kontextu sociologického, historického i psychologického, je Mukařovského studie Máchův Máj (1928). Otázku vztahu literárního procesu ke společenské situaci si naproti tomu položil ve studii Polákova Vznešenost přírody (1934), kde analyzoval dílo obrozeneckého básníka Miloty Poláka. Tyto práce stejně jako jednotlivé rozbory charakteristických slohů českých spisovatelů (Božena Němcová, Vítězslav Hálek, T. G. Masaryk, K. Čapek, V. Nezval a V. Vančura) se vyznačují striktním vědeckým přístupem s přísně vypracovanou metodologií. Ve studii Estetická funkce, norma a hodnota (1936) hájil své pojetí literatury jako jedné z forem společenské komunikace, v níž dominuje funkce estetická. Soubor nejvýznamnějších studií vydal v roce 1941 pod názvem Kapitoly z české poetiky. Jde o jednu z nejdůležitějších knih české literární estetiky. Po válce se intenzívně zapojil do politiky, a to na straně KSČ. Ta mu dopomohla k pozici rektora UK. Tuto funkci vykonával v letech 1948-53, tedy právě v období nejhanebnějším, během něhož byla “vyakčněna” řada demokraticky orientovaných profesorů. Aby podpořil své postavení také “vědecky” a obhájil se z možných výtek z hříchu dávno už nepřípustného “strukturalismu” a “formalismu”, vydal stať Ke kritice strukturalismu v naší literární vědě (1951), v níž popřel svou vědeckou minulost. Dokonce zde napsal, že strukturalismus je maskovaná, a tím více nebezpečná forma idealismu. V 60. letech, v době částečné liberalizace, se ke své vědecké “identitě” opět vrátil. Mukařovský se na druhé straně zasloužil o vznik Kabinetu pro studium českého divadla (1957), kde pod vedením Františka Černého vznikly v letech 1968-83 Dějiny českého divadla (4 svazky, od divadelních počátků do roku 1945), na nichž se podíleli teatrologové Jan Kopecký, Adolf Scherl, Ljuba Klosová, Milan Obst, Bořivoj Srba, Vladimír Procházka a další.

LOPATKA Jan

(* 7. 2. 1940 Zdíkov, + 9. 7. 1993 Praha)

- český literární kritik a editor Jan Lopatka od svých kritických začátků velmi cílevědomě a “zaujatě” vytvářel a prosazoval svou výlučnou koncepci literatury jako autentického svědectví, tvořeného vně stylových stereotypů a ideologických doktrín. Lopatkovým celoživotním tématem není nic jiného a nic míň než otázka, co to vlastně je literatura, napsal o Lopatkových textech V. Havel. Lopatka po studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (obor čeština, historie a estetika) pracoval od roku 1962 ve studijním oddělení Čs. rozhlasu v Praze. Od toho roku také začal publikovat své kritiky v časopisech Česká literatura, Divadlo, Slovenské pohľady, a především ve Tváři, kde v druhé polovině 60. let řídil její kritickou část. Lopatka tehdy bez zvláštních skrupulí vyjadřoval pronikavé výhrady vůči obecně kladně přijímané literární produkci (například ve stati Literatura speciálních funkcí srovnal Kunderův Žert s pokleslým žánrem Pitigrilliho komentovaných historek). Havel píše, že Lopatka byl přijímán jako jakýsi mladistvý podivín, který si předsevzal za každou cenu provokovat, a ztrhává proto všechny “nejprogresivnější” knihy a provokativně chválí jen jakési okrajové kuriozity. Lopatka ještě předtím, než byl oficiálně umlčen normalizací, stihl v roce 1970 uspořádat české číslo měsíčníku Slovenské pohľady jako poslední veřejné vystoupení řady autorů, kteří nemohli v Čechách již publikovat. Stál také u zrodu samizdatového časopisu Kritický sborník a podílel se jako jeden z autorů na Slovníku českých spisovatelů (Toronto 1982). Aktivně se účastnil vydávání samizdatové produkce a od roku 1975 spolupracoval s edicí Expedice. Zde také vyšel sborník jeho kritických statí z 60. a 70. let Předpoklady tvorby (1978) a analýza rozhlasových žánrů Radiojournal v ko(s)mickém věku (1984). Významná je Lopatkova práce editorská: připravil k vydání v samizdatových edicích díla E. Bondyho, J. Hanče, Ladislava Dvořáka a Dopisy Olze V. Havla. Po listopadu 1989 působil do roku 1993 v Literárních novinách, odkud několik měsíců před svou dobrovolnou smrtí odešel.

PROCHÁZKA Jan

(* 4. 2. 1929 Ivančice, + 20. 2. 1971 Praha)

- český prozaik a filmový scenárista Přirozený vypravěčský talent J. Procházky, literáta pocházejícího z nefalšovaně selského prostředí, na sebe poprvé upozornil (nezralá prvotina Rok života z roku 1956 si zaslouží zapomenutí) románem z venkovského prostředí Zelené obzory (1960). V té době Procházka odcházel po desetiletém funkcionaření u Svazu čs. mládeže do Filmového studia Barrandov, kde se stal dramaturgem a vedoucím jedné z tvůrčích skupin. První film natočený podle jeho scénáře vznikl již v roce 1957 (To byla noc), ale důležitým se pro další Procházkovu tvorbu stal snímek Pouta (1961), především proto, že se tu poprvé pracovně setkal s režisérem K. Kachyňou. S ním se podílel celkem na 11 filmech, jež patří k tomu nejlepšímu – byť ne snad stojícímu mimo kruh tzv. české nové vlny – co se v Československu v 60. letech natočilo. Jsou to například filmy Závrať (1962), Naděje (1963), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967), a hlavně Ucho (1970 s vynikajícími výkony J. Bohdalové a R. Brzobohatého), legendární podobenství přízračné atmosféry zpustlosti komunistických mocenských špiček. Mezitím ovšem J. Procházkovi také hojně vycházely prózy, nejednou vzniklé v souvislosti s prací na scénáři. Po novele Závěj (1961) dosáhl ohromného úspěchu rozsáhlým románem Přestřelka (1964), odehrávajícím se v prostředí 50. let v pohraničním městě. Osu románu tvoří milostný vztah pohraničníka a knihovnice a situace se vyhrotí při akci proti “narušitelům” hranic… V roce 1965 vyšla novela Ať žije republika, vyprávějící příběh z posledních dnů války očima dvanáctiletého chlapce – novela bývá občas přirovnávána k Zbabělcům J. Škvoreckého. V baladické novele Svatá noc (1966) se vrátil k období násilné kolektivizace moravského venkova, v Kočáru do Vídně (1967) vytvořil komorní příběh z posledních dnů války, zpochybňující vžité představy o rozložení zla a dobra. Procházka byl velmi aktivním politickým publicistou (ve sborníku Politika pro každého, 1968) a člověkem stojícím vždy v proudu událostí – známé byly jeho blízké vztahy k A. Novotnému, jenž si Procházku “vydržoval” ve zjevné paralele Masaryk-Čapek. Patřil také k nejaktivnějším intelektuálním účastníkům “pražského jara” z řad reformních komunistů. Po nástupu normalizace se stal Procházka jedním z prvních umlčených spisovatelů a de facto jednou z jejích prvních obětí. Byl také otcem tří dcer, z nichž především Lenka Procházková pokračuje v literární činnosti.

HAVLÍČEK Jaroslav

(* 3. 2. 1896 Jilemnice, + 7. 4. 1943 Praha)

- český romanopisec Jaroslav Havlíček patří k nejvýznamnějším autorům českého psychologického románu. Na jeho stylu je patrné dědictví romantizujícího naturalismu Karla Matěje Čapka-Choda, ale zároveň lze rozpoznat i vliv učení Sigmunda Freuda, jeho pojetí podvědomí, pudové stránky člověka a další aspekty hlubinné psychologie. Pocházel z učitelské rodiny; studia musel přerušit po vypuknutí 1. světové války, kterou prožil na ruské frontě. Po návratu se stal úředníkem devizového oddělení Živnobanky. Svůj život musel rozdělit na každodenní úřední práci a vytouženou, nocím zasvěcenou literární činnost. Na okraji literárního dění vznikalo dílo, které se dnes jeví jako jedna z nejvýraznějších prozaických hodnot 30. let. Svědčí o tom i zfilmování základních Havlíčkových románů. Havlíček poměrně pozdně debutoval povídkami vznícené smyslovosti a její tragiky Neopatrné panny (knižně 1943), v nichž se již projevil jeho vypravěčský talent a dar analýzy nitra. V jediném dokončeném díle z původně plánované “jilemnické” trilogie, románu Petrolejové lampy (1935, vydány pod komerčním titulem Vyprahlé touhy), které roku 1969 zfilmoval J. Herz, podal dramatický příběh ženy nucené žít s paralytickým mužem. Tragický osud tu slouží jako symbol rozpadu a degenerace měšťanského světa a zároveň je oslavou silné, vitální ženy, schopné vzepřít se osudu. Sugestivním námětem, šílenstvím postihujícím celý rod, je naplněn román Neviditelný (1937). Slabošství, sobectví a zbabělost jsou povahové vlastnosti hlavního hrdiny románu Ta třetí (1939). Naopak smířlivý, epicky čistý a jemně nostalgický je tón Havlíčkovy prózy Helimadoe (1940) a baladickou zkratkovitostí se vyznačuje novela o smrti Synáček (1942).

HVIEZDOSLAV Pavol Országh

(* 2. 2. 1849 Vyšný Kubín, + 8. 11. 1921 Dolný Kubín)

- slovenský básník a překladatel Hviezdoslav, vlastním jménem P. Országh, patřil po celé půlstoletí k vedoucím osobnostem slovenské literatury a svým básnickým dílem v ní úspěšně probojovával cestu realismu. Pocházel z drobné zemanské rodiny, gymnázium studoval v Miškovci, kde vznikly jeho první, zatím maďarsky psané verše, a v Kežmarku. Tady se poprvé seznámil s díly slovenské literatury A. Sládkoviče, S. Chalupky ad. a svou básnickou prvotinu vydal – i díky vlivu J. Matúška – slovensky. Od roku 1870 studoval práva v Bratislavě, kde spolu s Kolomanem Bašem redigoval i almanach mladých autorů Napred (1871), který stál na počátku nové orientace slovenské literatury. Almanach vyvolal bouřlivou polemiku: starší generace v čele s J. M. Hurbanem a Andrejem Trúchlym-Sytnianským odsoudila poezii mladých, a v důsledku toho nemohl Hviezdoslav publikovat v jediném tehdejším slovenském literárním časopise Orol. Nicméně ze střetnutí obou uměleckých generací, starší romanticko-sentimentální a nové realistické, které provázelo 70., 80. i počátek 90. let 19. století, vyšel nakonec vítězně realismus. Přitom raná Hviezdoslavova díla slučují oba směry. Po skončení studií Hviezdoslav vykonával své právnické povolání a současně stále tvořil. Nejplodnější roky svého života, období umělecké zralosti a definitivního přechodu k realismu strávil v Námestové (1879-99). Tady vznikly jeho nejkrásnější lyrické básně, sdružované do myšlenkově tematických celků (Sonety, Letorosty, Žalmy a hymny ad.), i vrcholná díla epická (Hájnikova žena, Ežo Vlkolinský ad.). Roku 1899 odchází do “Mekky slovenských básníků” Dolného Kubína, kde píše své nejvýznamnější drama – tragédii Herodes a Herodiasa, jež představuje vrchol slovenské dramatické tvorby před 1. světovou válkou (premiéru měla v Slovenském národním divadle roku 1923). Z předválečného období pochází i lyrická sbírka Krvavé sonety, která svým protiválečným ostřím jako by předvídala hrůzy nastávajícího konfliktu, a další díla. V květnu 1918 se v Praze Hviezdoslav účastnil oslav jubilea Národního divadla, které přerostly ve všenárodní demonstraci za národní a státní samostatnost, a pronesl tu projev, v němž vyslovil myšlenku bratrského soužití Čechů a Slováků. Básnické dílo P. O. Hviezdoslava představuje celou epochu ve vývoji slovenské literatury, kterou obohatil o nové básnické formy i nový způsob veršování. Svébytnost a krásu slovenštiny také dokládal četnými překlady vysoké umělecké úrovně ze světové poezie. (fh) Šmatlák S.: P. O. Hviezdoslav, Praha 1968

autentický příběh otrokyně moderní doby
Zana Muhsenová, Andrew Crofts

Jednoho dne otec Zaně a Nádije, které se narodily a vyrostly v Anglii, oznámil, že pojedou na prázdniny do Jemenu, země svých předků, kde zažijí báječná dobrodružství. Sliboval jim, že budou navštěvovat nádherné pláže, jezdit na koních bez sedla a závodit na velbloudech. Dívky ani v nejmenším netušily pravý účel údajného prázdninového výletu. Teprve na místě zjistily, že je otec v podstatě prodal do otroctví. Ve věku čtrnácti a patnácti let byly provdány za chlapce z jemenských kmenových vesnic, kde dosud panuje středověk, kde ženy nemají žádná práva a jsou vydány na milost a nemilost mužům rodiny, kteří zde ztělesňují zákon. Cizinci, kteří se odváží do hor a kladou všetečné otázky, prostě zmizí. Obě dívky byly zavlečeny do zapadlé horské osady, znásilněny, oblečeny do tradičních arabských oděvů a musely otročit rodině. Jejich matce trvalo šest let, než dcery ukryté hluboko v horách vůbec objevila, a další dva roky, než se jí podařilo najít způsob, jak Zanu dostat ze země.

Milenec ze snů

Sandra Brown

Elizabeth, atraktivní mladá vdova, má svůj obchůdek s netradičními dárky a také dvě malé děti. Proto se celé dny nezastaví. Je zajímavá a energická, ale už dva roky žije sama. Manžel jí chybí a o jiného muže nestojí, i když samotu snáší stále hůř. Touží mít někoho nablízku, jenže na skutečný vztah nemá odvahu, a tak sní. A jsou to odvážné sny – svého milence si představuje všelijak. Vždy je vášnivý, plný touhy, pozorný a citlivý. Přesto je pouze vysněný…

Hitlerův houslista

Igal Shamir

Francie, 1940. Na zámku Chatillon se chystá houslový koncert na počest vysokých důstojníků wehrmachtu. Jediný účinkující, německý houslista Gustav Schultz, netuší, že bude hrát dokonce před samotným Hitlerem. Když Vůdce po recitálu nadšeně aplauduje, rozhodne se Schultz využít jeho dobrého rozmaru a žádá o svolení k odjezdu do Benátek, kde zamýšlí prostudovat jisté dokumenty. Hitler dá Schultze i záměr jeho mise telefonicky prověřit, ale odpověď v něm vyvolá záchvat nekontrolovatelného vzteku. Ještě téhož večera vydává rozkaz k Schultzově popravě, která je bez odkladu vykonána. Paříž, současnost. Vynikající houslista a zároveň agent Mossadu Gal Knobel dostává dopis od kardinála, který se jako dítě stal svědkem tragické události na zámku Chatillon. Kardinál po Knobelovi žádá, aby se pokusil vypátrat, co tenkrát vzbudilo Hitlerův zuřivý hněv.

Dinosauři :

velká dětská encyklopedie
Michael K. Brett-Surman

Vstupte do pradávných dějin Země, nechte se nadchnout pro hledání kostí a poznejte stovky nejrůznějších dinosaurů při dobrodružné cestě pravěkým světem. Autor je profesionální paleontolog a barvitě popisuje fascinující poznatky o pravěkém světě, zkamenělinách a nejnovějších objevech. Dodnes známe 800 druhů dinosaurů a každé dva týdny je objeven nový druh. Za 165 milionů let, kdy obývali v druhohorách Zemi, se přizpůsobili nejrůznějším prostředím. Víte, jak se dinosauři rozmnožovali nebo čím se živili?

Ďáblův dech

Clive Cussler a Dirk Cussler

Nový román Clivea Cusslera a jeho syna Dirka přivádí čtenáře do roku 2011, kdy se Spojené státy ocitnou na pokraji války s Kanadou. Když cena za galon benzinu stoupne na deset dolarů, musí prezident Garner Ward bojovat se zkorumpovanou kanadskou klikou, která podrývá snahy o vyřešení amerických problémů s energií. Dirk Pitt o vlásek unikne vážnému zranění, když bomba zničí washingtonskou laboratoř spolu se záznamy o výzkumu umělé fotosyntézy, která by mohla skoro okamžitě odvrátit hrozbu globálního oteplování.

10. komando zasahuje :

akce spojeneckých přepadových jednotek v letech 1942-1945
Nick van der Bijl

Příběh jedné z nejneobvyklejších vojenských jednotek ve druhé světové válce Vícenárodnostní 10. komando bylo tvořeno příslušníky francouzských, holandských, belgických, norských, polských a jugoslávských svobodných vojenských sil, které unikly před německou okupací. Všichni jeho členové museli absolvovat výcvikový kurs Zelených baretů v Achnacarry ve Skotsku. Autor odhaluje, že kromě šesti národních kontingentů existovala tajná jednotka, sestavená hlavně z východoevropských Židů, kteří unikli nacistické okupaci a pronásledování.

Bourneova zrada. 5.

Robert Ludlum, Eric Van Lustbader

Jason Bournese se dozví, že jeho přítel Martin Lindros se ztratil v Africe, kde pátral po nelegálních dodávkách uranu. Bourneovi se ho podaří nalézt, ale místo návratu domů cestuje na Lindrosovu žádost do Oděsy, kde má údajně sídlit finanční centrum jisté teroristické organizace. V Oděse na něj ale znenadání začnou dotírat podivné vzpomínky…

Čáry

Rjú Murakami

Rjú Murakami se českému čtenáři poprvé představil v roce 2008 psychologickým thrillerem V polévce miso. Také děj jeho románu Čáry se odehrává v současném nočním Tokiu a neschází v něm sžíravá kritika dnešní japonské konzumní společnosti, scény plné brutálního násilí a sexu, ale také úvahy o lidské osamělosti, lásce a přátelství. Smutní hrdinové si v jednotlivých kapitolách jakoby předávají štafetu na okamžik se náhodně setkají v nočním velkoměstě a zase mizí v anonymním davu, aby zanechali šokovaného čtenáře bolestným úvahám o životě a jeho smyslu.

Pondělí 18. ledna
– MOZKOHRÁTKY aneb nenechte mozek odpočívat. Mozkový jogging pro veřejnost od 17. hodin v přednáškové místnosti. Přednášky z cyklu

SETKÁVÁNÍ PRO SENIORY II.– Nebojme se stárnout.

Úterý 12. ledna
– KDYŽ SE SMĚJE DUŠE, SMĚJE SE I TĚLO. Povídání s praktickou lékařkou, která ve Slaném žije od roku 1989, MUDr. Šárkou Bílkovou, o tom, jak se vyrovnat s neduhy těla. Ve 14 hodin v přednáškové místnosti knihovny. [singlepic=2211,150,,right

Pamatuješ si ještě?

V lednu vzpomeneme výročí úmrtí / 21. ledna 1862/ spisovatelky Boženy Němcové a v únoru oslavíme 190 let od jejího narození / 4. února 1820/.

Losování výherců:

25.1.10 z celkového počtu 24 odpovědí, z toho 14 správně byli vylosováni:

1. Anna Guličová
2. Jan Vít
3. Štěpánka Vykouková

Vylosovaní výherci si mohou vyzvednout cenu v půjčovně dospělého oddělení.

Studovna:

- INTERNET ZDARMA – pro registrované čtenáře denně, pro neregistrované po zaplacení jednorázového poplatku 10,- Kč

- ZAČÍNÁME NA POČÍTAČI – Word, Excel, Internet, e-mail – zdarma výuka pro úplné začátečníky v otevírací hodiny oddělení. Domluva předem vítaná. – Zimní lyžování na webu – Cyklus :“ Jak nezabloudit na síti“

Detektivní thriller ze středověké Cambridge
Ariana Franklinová

Anglické město Cambridge, 12. století, čtyři zavražděné děti. Katoličtí měšťané obviňují své židovské spoluobčany, avšak král Jindřich II. nad Židy vyhlašuje ochranu. V naději, že vědecky podložené vyšetřování odhalí pravého pachatele, posílá zprávu svému bratranci, králi sicilskému, aby do Anglie poslal svého nejlepšího „vykladače smrti“, což je raná forma povolání zvaného v současnosti soudní lékař.Je vybrán mladý, leč geniální student z univerzity v Salernu, vynikající expert v oboru anatomie a v detektivní práci patologa. Nosí však jméno Adélie – k anglickému králi se vydává „vykladačka smrti“.V zaostalé zemi plné předsudků hrozí Adélii nebezpečí na každičkém krokua přitom musí skrývat svou totožnost, aby se vyhnula obvinění z čarodějnictví.Pátrání zavádí Adélii do temných cambridgeských uliček i za zavřené dveře kostelů i klášterů. A vrah se chystá k dalšímu činu…

Indická princezna

- Skutečný příběh španělské tanečnice, která se vdala za mahárádžu
Javier Moro

Příběh Anity Delgado, španělské tanečnice, která se provdala za indického mahárádžu a stala se tak téměř přes noc indickou princeznou, je vyprávěn na základě skutečných událostí. Spolu s Anitou se čtenář přenese do Indie doby výstředních mahárádžů a vstoupí do světa pohádkové nádhery, do světa, který dnes již neexistuje. Příběh Anity a mahárádži z Kapurthaly není jen romantickým vyprávěním o potížích lásky, nýbrž i příběhem, který ukazuje na odlišnosti kultur, na zvláštní vztah Indie a Evropy, na úskalí, jež odlišnost obou kultur člověku přináší. V neposlední řadě je to působivé vyprávění o konci jedné epochy indických dějin, v kterém se vždy setkáváme s konkrétními lidmi, s jejich problémy, touhami a vášněmi, které často vedou k činům, jimiž člověk posléze opovrhuje a jež člověka destruují. Ke zradě, lži, podvodu…

Julie&Julia

Powellová Julia

Skutečný příběh Julie Powellové, která se rozhodla změnit svůj život díky kuchyni a báječným receptům Julie Childové… Uvězněná v nudné práci a žijící v malém apartmánu v New Yorku, Julie Powellová zjistila, že skoro vždy brečí na cestě z práce domů. Pak jednoho večera, skrz svou rozmazanou řasenku uviděla, že nakoupila v korejském obchodě přesně ty ingredience, které potřebuje k výrobě Potage Parmentier, jak to Julie Childová popsala ve své kuchařce Jak zvládnout umění francouzské kuchyně. A na světě byl nový Projekt. Julie začala vařit – každý z 524 receptů v knize během jednoho roku. Toto je Juliin příběh o tom, jak přes oeufs en cocotte až k bifstek beurre, přes „Podělanou Rýži“ až po přípravu živých humrů, zjistí, že tenhle Projekt začíná měnit její život.

Plátno tkané časem: Dobyvatel

Stephen Baxter

Plátno tkané časem. Moc Říše římské se dávno změnila v prach a zůstalo jen jedno staré proroctví, proroctví nalezené u rozpadající se Hadriánovy zdi, které mluvilo o kříži a divokých dobyvatelích ze severu, o novém světě a nové říši. Pak přišel rok 1066 a proroctví se náhle naplnilo. Na ruinách někdejší římské provincie začal vznikat nový mocný státní útvar, dějiny nové Británie započaly. Druhý díl historické epopeje Stephena Baxtera nás zavádí do těchto temných dob plných válek a násilí, ale také mimořádných státnických a uměleckých výkonů.

Člověk nikdy není úplně šťastný

Anna Gavalda

Nejnovější román populární francouzské spisovatelky Rozdrolené lásky, rodiny rozpadající se kvůli nudě a opotřebovanosti a hledající způsob, jak začít znovu, po kouskách poztrácené štěstí, nová setkání, bytosti, které se míjejí, navzájem ovlivňují, milují se, vyčítají si, odpouštějí… To je život v Gavaldině podání: velká hra, skládanka, kterou lze skládat a zase rozkládat, vyměňovat díly za jiné a znovu se vracet k těm původním. Sedmačtyřicetiletý pařížský architekt Charles Balanda stojí v čele úspěšného studia, vydělává slušné peníze, žije s krásnou ženou a její dospívající dcerou a zdánlivě mu nic nechybí ke štěstí. Jednoho dne se dozví, že zemřela Anouk, žena, která ho v mládí nejvíce ovlivnila, matka jeho nejlepšího kamaráda. Těch pár slov v něm najednou vyvolá vlnu vzpomínek.

Srdce oceánu

Roberts Nora

Černovlasá krasavice Darcy stále čeká na toho pravého. Tolik touží po dobrodružství a romantice, ale dny na irském venkově líně a stereotypně plynou jeden za druhým. Jako když švihne kouzelným proutkem, vše se zázračně změní s příjezdem pohledného Trevora…

Matky, upracovaní andělé

Milena Tomešová

Sofie dostala do vínku nejen moudrost, jak zní význam jejího jména, ale i lásku, soucit a smysl pro spravedlnost. S krásou a určitou aurou mystičnosti je tak dokonalým obrazem ženství tolik potřebného pro dnešní svět. Její osud však proto není jednodušší, právě naopak: čeká ji mnoho bojů – za sebe i za druhé. Sofie ve věku dítěte, dívky, ženy prochází jednotlivými povídkami této knihy, ty pak svou přítomností spojuje v celistvou výpověď o údělu ženy-člověka v kulisách drsného 20. století až po současnost. Nemilosrdné soukolí velkých dějin dramaticky ovlivňuje malé soukromé dějiny protagonistek. Sofie se stává rádkyní, ochranitelkou i spolutrpitelkou žen, které potkává a jejichž cesty se na delší či kratší dobu spojují s cestou její. Život žen nebyl a není snadný v žádné době. Jsou-li matkami, pak se jejich úděl stává ještě těžším. Skrze Sofii a všechny matky, dcery, vnučky, babičky, přítelkyně a známé kolem ní poznáme, jak moc tato stará pravda platí. Sofie je přítelkyní všech žen, které, i přes všechny překážky, nerezignovaly na touhu po osobní a společenské svobodě. Spolu s autorkou knihy vzkazuje nám všem: Bůh chraň, aby svou vlastní duši a sebe sama zatracovala žena!

Sny ukryté v závoji

Marciano Francesca

Italská fotografka Maria je vyslána do válčícího Afghánistánu, aby zpracovala reportáž o dívkách, které jsou rodinami nuceny do sjednaných sňatků. V zemi, kde jsou životy žen v rukou mužů, čelí Maria obrovskému nebezpečí: už pouhé fotografování žen je tu velkým zločinem, který se krutě trestá…

Srdce bouře

Garlock Dorothy

Ačkoli si Kate může vychutnávat bezstarostný život newyorské smetánky, vzala si do hlavy, že se stane zdravotní sestrou a bude pomáhat potřebným. Přijímá tedy nabídku svého strýce, aby pracovala v jeho nemocnici, a vypraví se vlakem na dlouhou cestu americkým vnitrozemím. Netuší, že je sledována a že se brzy ocitne s nebezpečnými únosci uprostřed texaské divočiny…

Kniha lží

Brad Meltzer

Kainovo znamení nelítostného vraha. Začíná honička za první vražednou zbraní na světě a tento závod vrací Cala Harpera zpátky do minulosti. Seznamuje se s pravdivým příběhem Kaina a Ábela, s osmdesát let starou nevyřešenou záhadou, a dostává se na stopu vražedné organizace operující v minulém století pod názvem Vůdce. Co má společného Kain, největší padouch v dějinách lidstva, se Supermanem, největším hrdinou všech dob? Co mají tyto dvě vraždy spáchané v rozmezí tisíce let společného? To nám objasní Brad Meltzer ve svém čtivém románu, jehož precizně vypracovaná zápletka bere dech.